Rašelina je organický materiál, který vzniká pomalým rozkladem rostlinných zbytků ve vlhkých a kyselých podmínkách, například v bažinách, rašeliništích a mokřadech. Tento proces rozkladu probíhá bez přístupu vzduchu. Tento fakt způsobuje, že rostlinný materiál se nemůže plně rozložit na základní stavební prvky, a tak vzniká rašelina. Rašelina má typickou tmavě hnědou až černou barvu a je charakteristická vysokým obsahem organických látek.

V zemědělství rašelinu využíváme několika způsoby. Jedním z nich je zlepšení struktury půdy. Tento fakt umožňuje její lepší provzdušnění a odvodnění. Tato vlastnost rašeliny je ceněná zejména při odlehčení těžších, jílovitých typů půd.

Dále u rašeliny využíváme její schopnosti zadržovat vodu. Tato vlastnost je výhodná převážně v suchých obdobích. Půdy obohacené rašelinou jsou schopné lépe a stabilně udržet vlhkost, což je pro rostliny prospěšné během sucha a v suchých oblastech.

Další ceněnou vlastností rašeliny je její vyšší kyselost, proto se může používat na okyselení půdy, která je příliš alkalická. To je zvlášť výhodné u rostlin, které preferují kyselou půdu, jako jsou například borůvky.

Rašelina se také široce využívá jako součást substrátů pro pěstování rostlin v květináčích, zejména v kombinaci s dalšími materiály, jako je písek, perlit nebo vermikulit. Je součástí mnoha kompostů, které zajišťují ideální prostředí pro růst rostlin.

V neposlední řadě rašelina obsahuje některé mikroživiny a organické sloučeniny, které mohou přispět k výživě rostlin, i když v menší míře než některé jiné organické materiály. Proto ji také mnozí výrobci používají ve vermikompostování, tedy tvorbě vermikompostu za pomoci kalifornských žížal.

Rašelina je cenný materiál pro zlepšení půdních vlastností, ale její těžba může mít i ekologické dopady, zejména na ekosystémy rašelinišť, protože její tvorba je mnohonásobně delší než její průmyslová těžba. V posledních letech se proto v zemědělství často hledají za její použití alternativy.