Co to vlastně je?
Žížalí čaj je tekutý koncentrát, vyrobený z vermikompostu. Primárním důvodem pro výrobu kompostového čaje je přenos mikrobiální biomasy, jemných částic organické hmoty a rozpustných chemických složek kompostu do roztoku, který lze aplikovat na povrchy rostlin a půdy pomocí rozprašovače, nebo prostě a jednoduše v zálivce do půdy. Tyto aplikace tekutinou nejsou snadno proveditelné s pevným kompostem, proto je zde použití tekutiny zcela ideální.
Samotné louhování kompostu může být provedeno pouhým mícháním. Ale ještě lepší, a rozhodně kvalitativně nejefektivnější, je do tohoto "kompostového bujónu" konstantně vpravován kyslík, který může zvýšit původní počty mikrobů klidně na miliony kusů na jeden mililitr. Toto je známé jako aktivně provzdušňovaný kompostový čaj. V tomto případě žížalí čaj.
A co to žížalí čaj není?
Tekuté žížalí hnojivo rozhodně není pouhá drenáž, která prosakuje z vlhkostí přesyceného vermikompostéru, jak je bohužel rozšířeno mezi širokou veřejností. Tato výrazně tmavá tekutina velmi brzy po stočení nelibě zapáchá a její mikrobiální kvalita je, oproti aktivně provzdušněné tekutině, zcela mizivá. Ve výluhu vyrobeném anaerobním způsobem (tedy bez přístupu vzduchu) mohou být navíc obsaženy toxické anaerobní mikroby, které mohou být škodlivé pro rostliny.
Nejen, že zde budou nemineralizované organické sloučeniny, ale existuje i potenciál pro kontaminaci patogenními organismy, jako jsou koliformní bakterie (E. Coli), enterokoky, nebo i salmonela, které mohou pocházet z rozkladných procesů bez přístupu vzduchu.
Nejlepší místo pro tento výtok vrátit zpět v kompostéru. Takový výtok pochopitelně obsahuje spoustu NPK, které si v každém kompostu přejeme, ale minimum aerobních mikroorganismů, pro které si žížalí čaj tak ceníme.
Tímto způsobem se dostane zpět do střeva žížaly, aby byl opětovně stráven a žádoucí mikroby nahradily ty nežádoucí. Na druhou stranu, pokud je vermikompostér již takovým způsobem vlhký, že tento anaerobní výtok samovolně produkuje, je nasnadě zbavit se ho do odpadu. Je to z toho důvodu, že vermikompostér udržovaný více v suchu, při relativní vlhkosti 40-60 %, svědčí chovaným žížalám daleko více.