Novinky

Biologická hnojiva jsou přírodní hnojiva, která obsahují živé mikroorganismy (např. bakterie, houby, sinice). Tyto organismy pomáhají rostlinám získávat živiny z půdy přirozeným způsobem, zejména dusík, fosfor nebo draslík.

Biologická hnojiva vznikají kultivací užitečných mikroorganismů, které můžeme izolovat z přírody (např. z půdy nebo kořenových symbiontů). Dále je můžeme množit v laboratorních podmínkách (v tzv. fermentorech). A nakonec se přidávají do nosiče (jíl, kompost, rašelina nebo tekutina), který umožní jejich aplikaci k rostlinám.

Druhy biologických hnojiv

Biologická hnojiva se rozdělují podle mikroorganismů a podle jejich funkce na dusíkatá biohnojiva. Tato obsahují bakterie, které vážou dusík ze vzduchu (např. Rhizobium, Azotobacter, Azospirillum). Tato pomáhají hlavně luštěninám (hrách, fazole, čočka).

Dále známe fosfátová biohnojiva. Ty obsahují mikroorganismy, které rozpouštějí fosfáty v půdě (např. Bacillus megaterium). Tato biohnojiva možňují rostlinám lépe využívat fosfor.

Dále rozeznáváme mykorhizní houby. Ty žijí ve vzájemném vztahu s kořeny rostlin. Pomáhají zlepšovat příjem vody a živin (zejména fosforu), zvyšovat odolnost rostlin vůči suchu a chorobám.

V neposlední řadě kompostové extrakty a biohumus. Jedná se výkaly žížal, rozšířeně známé pod názvem vermikompost. Dále se můžeme o komposty všeobecně nebo fermentované rostlinné zbytky, obsahující prospěšné mikroorganismy.

Použití biologických hnojiv

V zemědělství a zahradnictví pro podporu růstu, zdraví a výnosu plodin. V ekologickém zemědělství jako alternativa k chemickým hnojivům. Dále při obnově půdy zlepšují kvalitu půdy a zvyšují obsah organické hmoty. Dále také při pěstování sazenic a květin, zejména pro jejich zdravý kořenový růst.

Vliv biologických hnojiv na životní prostředí vnímáme převážně pozitivně. Nezatěžují totiž půdu a vodu jako chemická hnojiva. Zlepšují také strukturu a úrodnost půdy. Podporují také přirozené procesy v ekosystému, jako např. koloběh dusíku. A jedním z nejdůležitějších pozitiv je zcela pochopitelně snižování spotřeby chemikálií. Jsou tedy šetrnější k přírodě i zdraví lidí.

Biologická hnojiva nejsou pochopitelně dokonalá. Jejich účinek také závisí na podmínkách půdy, klimatu a správné aplikaci. Navíc nemusí být tak "rychle účinná" jako chemická hnojiva. Vyžadují tedy trpělivost a dlouhodobější použití.

Rašelina je organický materiál, který vzniká pomalým rozkladem rostlinných zbytků ve vlhkých a kyselých podmínkách, například v bažinách, rašeliništích a mokřadech. Tento proces rozkladu probíhá bez přístupu vzduchu. Tento fakt způsobuje, že rostlinný materiál se nemůže plně rozložit na základní stavební prvky, a tak vzniká rašelina. Rašelina má typickou tmavě hnědou až černou barvu a je charakteristická vysokým obsahem organických látek.

V zemědělství rašelinu využíváme několika způsoby. Jedním z nich je zlepšení struktury půdy. Tento fakt umožňuje její lepší provzdušnění a odvodnění. Tato vlastnost rašeliny je ceněná zejména při odlehčení těžších, jílovitých typů půd.

Dále u rašeliny využíváme její schopnosti zadržovat vodu. Tato vlastnost je výhodná převážně v suchých obdobích. Půdy obohacené rašelinou jsou schopné lépe a stabilně udržet vlhkost, což je pro rostliny prospěšné během sucha a v suchých oblastech.

Další ceněnou vlastností rašeliny je její vyšší kyselost, proto se může používat na okyselení půdy, která je příliš alkalická. To je zvlášť výhodné u rostlin, které preferují kyselou půdu, jako jsou například borůvky.

Rašelina se také široce využívá jako součást substrátů pro pěstování rostlin v květináčích, zejména v kombinaci s dalšími materiály, jako je písek, perlit nebo vermikulit. Je součástí mnoha kompostů, které zajišťují ideální prostředí pro růst rostlin.

V neposlední řadě rašelina obsahuje některé mikroživiny a organické sloučeniny, které mohou přispět k výživě rostlin, i když v menší míře než některé jiné organické materiály. Proto ji také mnozí výrobci používají ve vermikompostování, tedy tvorbě vermikompostu za pomoci kalifornských žížal.

Rašelina je cenný materiál pro zlepšení půdních vlastností, ale její těžba může mít i ekologické dopady, zejména na ekosystémy rašelinišť, protože její tvorba je mnohonásobně delší než její průmyslová těžba. V posledních letech se proto v zemědělství často hledají za její použití alternativy.

Všeobecně rozlišujeme nekontinuální, nárazové louhování, tedy nárazovou výrobu žížalího čaje v ...

Co to vlastně je? Žížalí čaj je tekutý koncentrát, vyrobený z vermikompostu. Primárním důvodem pro ...

Jak vzniká vermikompost Vermikompost je tvořen převážně výkaly žížal, spolu se zbytkem nestrávených...